916 – O hojné požehnání

O hojné požehnánítě, Bože, prosit jdoudva páry lidských dlaníspojených modlitbou,dřív než nit lidských rodůjim svěříš z vůle své,než vzejde sladkost ploduna snítce révové.

Ty, který jsi Pán časua rozmnožitel dníi ve tmách pramen jasu,První a Poslední,kde dva jsou ve tvém jméně,ty s nimi slíbils být.Rač příslib věčna dennědo jejich lásky lít.

V objetí stále užším,radostný Ježíši,těm dvěma blízkým dušímvždy ty buď nejbližší.Ať z písní jara, létai z mlhy podzimní,ať ze všech zvonů světavždy slovo tvé jim zní.

Na nebi radost majídva strážní andělé,když prsteny si dajína zemi manželé.Tu rozechvělou chvíli,jež dny jim posvětí,na oltář, Bože milý,ti nesou k oběti.

Co s ženou muž si dajísvých srdcí výměnou,je obrazem, jenž tajítvou lásku vznešenou.Jsi pánem věčné říše,jsi pastýřem svých stád:jdeš pokorně a tišesvým ovcím sám se dát.

Jak svatebčanům v Kánijsi dobré víno dal,tak vždy a bez ustánídiv lásky činíš dál,když pro svět slávy příštíi za dnů soumračnýchkrev života nám prýštíz tvých darů zázračných.

Vypros jim, prosíme tě,ó Matko bez viny,jas domku v Nazaretě,mír Svaté rodiny.Kéž v manželském tom svazkujejž Syn tvůj posvětil,rozmnoží lidskou láskuo nový božský díl.