834 – Lid český

Lid český z víry staleté,jenž k tobě, Kriste, vzhlíží,s důvěrou, s myslí dítětetvář zvedá k tvému kříži.A před oltářem tvým vždy věrně kleká s nímZdislava, dívka Páně.

Přes věky až po dnešní dennám její příklad září.Moudrost i krásu českých ženmá v oslavené tváři.Svých pozemských pár let rozvila v rajský květZdislava, dívka Páně.

S matkou i celou rodinoučítala v Boží zvěsti.Mír plnil duši nevinnou,dech domova a štěstí.Dnem, nocí, v každý čas, vším promlouval ten hlask Zdislavě, dívce Páně.

Ten Boží hlas jí povědělo vlastní cestě kříže.Dům opustila, jak Pán chtěl,dál do hor, k nebi blíže.Bídu a kamení v chléb lásky proměníZdislava, dívka Páně.

Muž si jen útlou dívku bral,nad ženou nyní žasne:hlas tichý, jenž v ní zpívá dál,sepjaté ruce krásné,vše jsou teď nástroje pro službu pokojeZdislavě, dívce Páně.

Matka svých dětí matkou všech,všech potřebných se stává.Ne křik a pláč, už pouhý vzdechv ní soucit rozžehává.Prosícím staví dům od země k nebesůmZdislava, dívka Páně.

Zdislavo, ženo z našich žen,růžičko požehnaná:když kdokoliv z nás obtížen,když v srdci pálí rána,skloň se k nám ze slávy, ty hvězdo Moravy,Zdislavo, dívko Páně!