517 – Pozdvihni se, duše, z prachu

Pozdvihni se, duše, z prachu,zaleť k rajským končinám,s bázní, ale beze strachuvstup tam v lásky svatý chrám.Vzleť, kde Bůh tvůj věčný sídlí,blaží svaté, světice,a vše kryje lásky křídlyjako plod svůj orlice.

Sláva tobě, velký Bože,jenž jsi stvořil tento svět!Ráno voláš slunce z lože,zjara budíš vonný květ.Jitřní záře, duhy krása,světlý den i jasná noc,všechno slávu tvoji hlásá,zvěstuje tvou božskou moc.

Ty, jenž dáváš klasům zráti,krásou šatíš lilie,dej se nám vždy lépe znáti,jak tě Syn tvůj zjevuje.Kéž nám pravda slova tvéhosvítí ve tmách světlem svým,k sídlům blaha nebeskéhobuď nám vůdcem bezpečným.

Přijmi dary sluhy svého,jež tvá země zplodilaa jež moudrost Syna tvéhoza oběť si zvolila;učiň, ať ta oběť čistáslovem tvým se proměnív tělo a krev Jezu Kristaa nám všem je k spasení.

Serafín se v úctě koří,cherub padá na svou tvář,neboť ten, jenž světy tvoří,k nám se snížil na oltář.Bože svatý, Bože silný,jeden v světa oborunesmrtelný, nerozdílný,přijmi naši pokoru.

Vzdejme díky Pánu svému,který duši nasytil,aby tělu smrtelnémuchlebem spásy věčné byl.Zůstaň s námi, Jezu milý,ty jsi vzácný z nebe host,život náš a pramen síly,naše radost, blaženost.

Lid tvůj, Bože, se ti klanív rozloučení hodině.Uděl svoje požehnání,Otče, věrné rodině.Žehnej církvi, žehnej vlasti,žehnej všemu národu,dej nám, dárce věčné slasti,ve všem dobrém úrodu.