382 – Ó srdce kamenné

Ó srdce kamenné, rozpomeň se,jakou tíž Spasitel pro tě nese.Na horu přináší Kristus Ježíšze dřeva tvrdého přetěžký kříž,poplivaný, zbičovaný,na smrt jde vyprovázen pohany.

Ach, kat mu ovíjí bodláčím skráň,železem probíjí nohu i dlaň,do země zaráží krvavý kmen;hle, Kristus Pán visí na hřebech jen.Krev se řine, síla mine,proč jsi jej opustil, Hospodine?

A žízeň mučivá v nitru pálí,vody mu ni kapky nepodali.Ach, kdo jej vystavil této muce?Ukrutně kdo probil nohy, ruce?Jen jediná je příčina:toť přemnohá duší našich vina.

Na ruce, nohy, bok, člověče hleď:prýští ze svatých ran pramenů pět,bys omyl duši svou od hříchů v nich,bys též lék nalézal v svých nemocích.Kolik je ran, tolik je schrán,abys byl k životu vždy zachován.

Děkuj a polituj s lotrem svých vin,aby ti odpustil též Boží Syn,aby tě milostný nebeský Králpo smrti do svého království vzal.„Hříchů lituj, chceš-li být můj!“to tobě vzkazuje z kříže Bůh tvůj.