311 – Matka pláče

Matka pláče, ruce spíná:Ach můj Bože rozmilý!V žalu vidí svého Syna,jak jej na kříž přibili.V této době plné boluchce tu býti s Ježíšem,rány jeho nese spoluve svém srdci mateřském.Pro bolesti, pro žalostisrdce svého čistéhoodpusť nám, jichž nepravostiten meč vbodly do něho.

Ke kříži teď pozdvihujeoči pláčem zkalené,s mečem v srdci pozorujenohy, ruce zraněné;ruce, které líbávala,které vždy jen žehnaly,nohy, které vídávala,k ubohým jak spěchaly.Pro bolesti, pro žalostisrdce svého čistéhoodpusť nám, jichž nepravostiten meč vbodly do něho.

Synáčka, jejž s pečlivostípo Siónu hledala,teď jí navždy s ukrutnostíKalvárie odňala.Zde na kříži dokonávájejí lidská naděje,svou krev její dítě dávádo poslední krůpěje.Pro bolesti, pro žalostisrdce svého čistéhoodpusť nám, jichž nepravostiten meč vbodly do něho.

Potom z dřeva kříže sňalitělo svaté k pohřbení,matce syna na klín dalik poslednímu loučení:Kde je krása těla tvého,kde jas svatých tváří tvých?Kam se božská jiskra dělaa zář očí nebeských?Pro bolesti, pro žalostisrdce svého čistéhoodpusť nám, jichž nepravostiten meč vbodly do něho.

S Marií chcem naříkatinad našimi vinamia s ní chceme k Bohu lkáti:Ach, smiluj se nad námi!Kéž bychom se z hříchu kália pak s Matkou bolestnoudošli v nebi věčné chvályza věrnost a lásku svou.Pro bolesti, pro žalostisrdce svého čistéhoodpusť nám, jichž nepravostiten meč vbodly do něho.