306 – Když na kříži pněl Spasitel

Když na kříži pněl Spasitela pod křížem pláč věrných zněl,on ve své velké žalostik nám pravil slova milosti,všem k útěše a radosti.

Když viděl zástup nepřátel,jak rouhavě se ukláněl,rty jeho prosbu šeptají:Co činí, Otče, neznají,jim odpusť hřích, jejž páchají.

Když lotr vpravo visícíjej prosil s myslí kající,by v ráji byl ho pamětliv,dí Pán, k němu se nachýliv:Dnes budeš se mnou v ráji živ!

Když matku viděl pod křížem,jak trpí muka v srdci svém,Ó matko – praví vlídně Pán –buď místo mě ti synem Jan,on k službě tvé je povolán.

Když údy krve zbavenya žhavé žízně plamenymu vzplály v ústech přesvatých,Pán Žízním! volá v strastech svých,však v odpověď zní katů smích.

Když hlava, nohy, ramenajsou krutou trýzní sevřena,Pán opuštěnost pocítila mocně zvolal ze všech sil:Proč, Bože, jsi mne opustil?

Když blížila se chvíle ta,v níž Pán odcházel ze světa,za naše hříchy splatil tresta zvěstoval nám blahou zvěstsvým slovem Dokonáno jest!

Když bije třetí hodina,Pán všechny síly napínáa k nebi volá: Otče můj,v tvou náruč vrací se Syn tvůj!A dokonal tak život svůj.

Ó Pane, o to jedinétě úpěnlivě prosíme:I nám rač hříchy prominout,a když se skončí naše pouť,nás do náruče přivinout.