122 – Co již dávní proroci

Co již dávní prorocilidem zvěstovali,Duchem svatým pohnutividěti si přáli,Krista Pána vtělenív život Panny čisté,toho jsme se dočkaliv tomto čase jistě.

I na nebi andělůmzdálo se předivnéjeho svaté vtělenía velmi tajemné.Od věků neslýchanámilost tak přehojná,aby Bůh vzal na sebepodobu člověka.

Obrať k nám svou vlídnou tvář,přežádoucí Pane,ať se hříchů odřeknem,v lásce přebýváme.Převznešený hosti náš,přijď k nám ve svátosti,navštiv duše pokornéz nebeské výsosti.

Jakkoli jsme zhřešili,o milost prosíme,již jsme nezasloužili;k tobě se modlíme:učiň pro své vtělení,všemohoucí Pane,ať s čistotou srdečnouna tebe čekáme.

Čiňme pravé pokání,špatný život změňme,jako věrní sluhovéPána vyčkávejme.Stále stojí u dveří,ustavičně tluče,zda by našel čistý důmu tebe, člověče.

Jak můžem, usilujme,o milost pracujmea Krále nejvyššíhovždy v svém srdci mějme.Ó vtělený Ježíši,dej nám zde svou milosta po tomto životěv nebi věčnou radost.